Památky a zajímavosti

Památník Vojtěcha Martínka

Pro návštěvníky památníku je připravena stálá expozice o životě a díle tohoto významného brušperského rodáka. Vystavené exponáty zapůjčilo Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku.

Dr. Vojtěch Martínek (*11. 4. 1887 – + 25. 4. 1960) byl pedagog, spisovatel, literární kritik a významný představitel kulturního života na Ostravsku. Žil v Ostravě Hrabůvce, ale do svého rodiště se rád vracel. Rodnému městu věnoval Martínek řadu veršů a historický román Stavy rachotí.

Součástí památníku je také expozice věnována dalším významným rodákům: hudebnímu skladateli Jožku Matějovi, učiteli a hudebnímu skladateli Františku Palkovskému, výtvarnému umělci Bohumilu Fialovi, režisérovi a dramatikovi Vilému Vitekrovi.

Kostel sv. Jiří v Brušperku

Farní kostel sv. Jiří se nachází východním směrem, ve svahu nad náměstím. Stavba je kulturní památkou 2. stupně. Základy kostela byly položeny patrně roku 1267, čili dva roky před samotným založením města, aby při vysazení ěsta chrám celku dominoval. Jisté je, že roku 1305 již stál. Na stavbě kostela jsou patrné mnohé stavební slohy, od prvků románských až po prvky barokní a klasicistní. Budova je velmi rozsáhlá a členitá. Hlavní portál je kamenný-gotický. Po obou stranách kostela byly v letech 1744–1774 přistavěny dvě kaple rotundového typu. Jedna z nich je zasvěcena sv. Vavřinci, druhá sv. Františku Serafinskému. V kostele je dlažba z umělého kamene a nad hlavním vchodem je věž, zakončená barokní bání se dvěma lucernami. V kostele je celkem sedm oltářů. Ve věži jsou tři větší zvony, umíráček a bývalý sanktusový zvonek z roku 1687 s nápisem: „Gott allein Die Ehre“ – vyladěn je na tón D3. Věžové schody byly vybudovány v roce 1765. Kolem kostela původně existoval dnes zrušený hřbitov. Prostor kolem kostela je velmi stísněn sousední maloměstskou zástavbou a i přesto kolem kostela existuje ohradní zeď se čtrnácti zastaveními křížové cesty.

Náměstí J. A. Komenského

Brušperské náměstí nese od roku 1919 jméno J. A. Komenského. Má tvar lichoběžníku o rozměrech: severozápadní strana 23,74 m je nejkratší, jihovýchodní strana měří 32,7 m. Severovýchodní a jihozápadní strana jsou stejně dlouhé – 124,64 m. Většina domů soustředěných kolem náměstí jsou domy jednopatrové se zděnými vysokými štíty se slepými okny. Při pohledu tak působí dojmem dvoupatrových domů. Do požáru, který v roce 1802 město zachvátil, byly městské domy dřevěné. Poslední dřevěný dům byl zbořen a nahrazen domem zděným v roce 1909. Náměstí není rovné. Mnohé domy změnily vzhled i vnitřní uspořádání stavby. Posledním domem, u kterého byl odstraněn zděný štít, je dům č. 11. Ozdobou náměstí byly dvě pískovcové sochy a kašna, v minulém století nahrazena pumpou. Pro občany, kteří neměli vlastní studnu, byla zdrojem pitné vody. Zrušena byla po zavedení veřejného vodovodu. Změnilo se i podloubí. Mezi plochami s původní valounkovou dlažbou se objevila pole betonu. V druhé polovině minulého století, devadesátých letech, bylo podloubí předlážděno. Konečnou podobu získalo po generální opravě roku 2001. Položena byla jednotná pískovcová dlažba, instalováno nové osvětlení a proveden nátěr stěn. Upraven a vydlážděn malými dlažebními kostkami byl i přilehlý chodník. Celé náměstí Brušperka s barokními domy a zachovaným původním gotickým půdorysem, empírová radnice a stavební dominanta města, barokní kostel Sv. Jiří, vytvářejí spolu unikátní architektonický celek, který je nazývaný „Lašský Betlém“. Historické jádro města je vyhlášeno (1992) za Městskou památkovou zónu.

Měšťanské domy na náměstí

První Národní dům na Moravě

Dům č. 9 si zachoval původní výzdobu. Měl pohnutou historii. V roce 1871 byl přestavěn a sloužil kulturním účelům – první Národní dům na Moravě. V přízemí byla hospoda, prodejna galanterie, holičství a kadeřnictví. V prvním podlaží záložna a místnost hasičů. Sál ve druhém podlaží využívali členové Orla ke cvičení a konání divadelních představení. V padesátých letech byla v domě umístěna pletárna a její těžké stroje dům značně poškodily. Nový majitel, Tonak Nový Jičín, v něm zřídil sklad klobouků. V devadesátých letech se majitelem stalo město Brušperk. Dům byl rekonstruován do dnešní podoby.

Dům č. 13 si zachoval původní fasádu tak, jak ji nechal zhotovit majitel, soukenický střihač a starosta města, též zeman brušperského dvora na Antonínově v 2. polovině 18. století, F. Treutler. Žid Opelhaim, který dům koupil, tu zřídil výrobnu a prodejnu likérů. Několik let zde bylo květinářství, dnes prodejna pečiva a zákusků.

Měšťanský dům č. 40 zůstal do roku 1909 jako jediný dřevěný dům na náměstí. Dne 29. 3. 1896 se brušperští radní usnesli na zřízení lékárny ve městě. Povolení bylo městu uděleno 25. 1. 1902. Koncesi získal PhMr Josef Töegel, Němec, z Frýdku-Místku. Koupil parcelu s dřevěným měšťanským domem. Na jeho místě nechal postavit nový dům, ve kterém zřídil lékárnu a vybavil ji krásným barokním nábytkem. Stavba si tehdy vyžádala finanční částku Kč 35.000,-. Dům měnil majitele i lékárníky, ale ozdobou náměstí, na věžičce označen letopočtem vzniku 1910, zůstal dodnes. Zůstala i lékárna se starodávným nábytkem a jménem U Matky Boží. Dosud nejdéle ji spravoval PhMr Karel Šudich. Patřil mezi ty naše rodáky, kteří se organizačně i finančně podíleli na rozvoji i vzhledu našeho města. Z jeho aktivit připomínám – brušperské koupaliště, opravu božích muk sv. Marka, stavbu sokolovny a tenisového hřiště. Pomáhal potřebným a za II. světové války poskytoval léky a obvazový materiál.

Dům č. 26 je rohový, s vchodem z ulice K Náměstí. Tak jako ostatní měšťanské domy jej zdobil v minulosti ze strany náměstí mohutný štít. Na počátku 20. století přišli do Brušperku manželé Ludvík a Marie Řehánkovi. Koupili dům, budovy dvora a četné polnosti. Dům nechali přestavět na dvoupodlažní dům tak, jak jej dnes známe. V přízemí zřídil hospodu, prostory pro úřadovnu spořitelny, sál s balkonem a jevištěm. V době velké hospodářské krize 1929 – 1933 byl dům znovu přestavěn na činžovní dům. Umístěno tu bylo i šest tříd měšťanské školy. Nákladná přestavba a neuskutečnění plánovaného záměru přinesly podnikateli velké zadlužení a dům přešel do vlastnictví spořitelny. Před 2. světovou válkou koupil dům od spořitelny místní podnikatel, likérník, Albín Hill. Bytové prostory upravil a zmodernizoval. Podnikatel sál a jeviště nechal opravit tak, aby znovu mohly být využívány. Po roce 1948 byl s ostatním majetkem vyvlastněn. Novým majitelem se stalo město. Byly provedeny další úpravy bytů. Po restituci byl dům navrácen původnímu majiteli. Náročnými úpravami prošly i další přízemní prostory. Hospodu vystřídala cukrárna, poštu znovu cukrárna, dnes tržnice. V domě je 13 bytů.

Městská radnice

Budova radnice je významnou kulturní památkou města. Nechal ji postavit roku 1826 Ludvík Vavroš jako privátní dům pro své potřeby. Dnešní podobu získávala postupně. Základy čelní nárožní budovy pocházejí z konce 18. stolení. V roce 1840 budovu zakoupila za 5000 zl. obec. Téhož roku se v budově konala i první měsíční schůze výboru. V 19. století byl připojen dvorní jednopatrový trakt. Do současnosti prošel celý objekt četnými změnami, úpravami a sloužil i k různým účelům. Přesto si budova udržela barokní charakter. Dvůr uprostřed objektu je zdoben pavlačí s vnějším schodištěm. Do roku 1950 sloužila budova z velké části měšťanské škole. V jednopatrové budově čtvercového půdorysu byla umístěna obecní kancelář s archivem, poštovní úřad, byt policajta, obecní vězení, dva byty pro obecního tajemníka a učitele. Některé místnosti byly využívány různými institucemi – agitační středisko, drobné provozovny, městský výbor KSČM, sběrna oděvů atd. Po dalších úpravách Památník V. Martínka, střediskové kulturní zařízení, klubovna důchodců, místnost pro vysílání Local TV, kontaktní místo pro výplatu sociálních dávek. V současné době je zde kromě městského úřadu městská knihovna, místnost pro vysílání Local TV, mateřský klub Kuřátka, klub důchodců, sociální zařízení pro pracovní skupinu MěÚ, městský archiv a byt domovníka.

Větrný zděný mlýn

Větrný mlýn holandského typu stojí na východním okraji obce za hřbitovem. Mlýn byl postaven na počátku 19. století, ale o jeho osudech se až do 2. světové války nic nedovíme. Roku 1941 tehdejší majitel Viktor Lednický nainstaloval do mlýna elektrický pohon a válcové mlecí složení. V roce 1944 byl za spolupráci s protifašistickým odbojem uvězněn a popraven. Zařízení mlýna bylo postupně rozebráno. Stavba válcového tvaru je prošpikována mnoha původními čtvercovými okýnky, ale zamřížovaná a vybavena plechovými okenicemi. Na východní straně jsou vsazena nevzhledná velká plechová vrata. Střecha je pokryta ipou a je zřejmě už neotáčivá, protože z ní u původního vikýře na hřídel větrného kola trčí komín. Taktéž z východní strany asi v polovině výšky obvodové zdi jsou vsazeny do zdiva dvě kolejnice, patrně zařízení pro kladku. Uvnitř je vidět snahu o rekonstrukci, zděné stropy, nové dřevěné obložení stěn a schodiště a pracovní nepořádek. Bohužel nynější majitel pan Pavlica přednedávnem umřel. U paty jižní strany najdete v trávě 6 mohutných mlýnských kamenů. Větrný mlýn v Brušperku má pěknou dominantní polohu v krajině při pohledu ze severu od Ostravy. Z jihu ho bohužel zakrývá budova kostela nad Brušperkem a stromořadí u hřbitova. V nedávné době byl zchátralý mlýn, dávno už bez kola a lopatek, prodán a je adaptován na bydlení s tím, že jsou rekonstruovány původní štuky a k mlýnu je přistavěn vkusný vstupní přístavek. Případ mlýnu v Brušperku je ukázkový příklad, jak se dají tyto zapomenuté a chátrající objekty využít.

Kaplička Sv. Marek

Nejvyšším místem v Brušperku je kopec zvaný Svatý Marek, 312 m/n. m. Jméno dostal podle boží muky, čtyřhranného sloupu se stříškou a křížem. Ve zdech jsou niky s obrazy evangelistů. Ve směru na město, na sever, obraz sv. Marka, na ostatní světové strany obrazy svatých, Jana, Lukáše a Matouše. Kdy byla kaplička postavena, nevíme, ale ze záznamů se dovídáme, že tam byly konány pobožnosti, přicházely procesí z města a okolí. Časem se vše soustředilo k uctívání patrona města sv. Jiří, k datu 24. 4., ke konání tradiční brušperské pouti. Svatý Marek zůstal oblíbeným ístem vycházek, které nabízejí krásný pohled na město, Beskydy a krajinu kolem. Inspiraci ke svým skladbám tu hledal Jožka Matěj, veršem opěvoval Zdeněk Neuwirt. Léta o kapličku pečoval p. Rudolf Krompolc. Dřevěné postavy evangelistů, které vytvořil na objednávku lékárníka Karla Šudicha a dalších dobrodinců řezbář z Kozlovic, zdobily památku do padesátých let, kdy byly zničeny. Chátrající boží muka hleděla smutně do kraje. Přes úsilí brušperského podnikatele opravit v letech 1996, 1997 sloup a zajistit nové obrázky k opravě nedošlo. Přípravné práce k její opravě byly zahájeny v roce 2000. K odpočinku turistům a cyklistům byly postaveny lavičky.

Socha sv. Jana Nepomuckého a socha Nejsvětější Trojice na náměstí J. Á. Komenského

Původní pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého nechali postavit v roce 1736 brušperský farář Lukáš Červenka a místecký děkan Kristián Josef Pašek. Socha byla původně umístěna před domem čp. 8, když se v roce 1901 upravovalo náměstí, byla přesunuta k domu čp. 39. Socha byla několikrát konzervována a restaurována. Stalo se tak v roce 1932, v roce 1952, v roce 1969[1] a v roce 1974. V roce 1994 byla vytvořena Miroslavem Rybičkou z Jistebníka kopie plastiky Sv. Jana Nepomuckého. Zároveň došlo k jejímu přesunutí od domu čp. 39 blíže do středu náměstí. Slavnostně byla posvěcena 23. dubna 1994 biskupem Josefem Hrdličkou. Druhou nádherně vytesanou sochu Nejsvětější Trojice částečně ukrývají z jedné strany vzrostlý buk, z druhé javor. Socha je mohutnější a vyšší než socha sv. Jana Nepomuckého. Pochází z roku 1761, z doby vlády Marie Terezie, která zavedla pro své země jednotný spisovný jazyk, němčinu. K jejímu vzniku se váže pověst. Podle ní se prý ze sklepa domu čp. 33 ozýval nářek a bylo vidět i světýlko. Měšťané proto usoudili, že se tam zdržují dušičky, které nemají klid. Aby jim pomohli, rozhodli se, že před tímto domem postaví sochu Boha Otce. Jakmile ji začali dávat na místo, dušičky zmizely. Socha nese český nápis: „Racz Pane Bože, Otcze z nebe požehnat a opatrovati Miesto nasse ode vsseho zleho. C 1761 K.“ To dokazuje, že naše město zůstalo městem českým.

Kaple Sedmibolestné Panny Marie

Kaplička se nachází na ulice K Svaté vodě, naproti domu čp. 748. Zděná kaplička byla vystavěna v roce 1890 – 1891 na místě dřevěné kaple. Vysvěcena byla 31. 5. 1891 místeckým děkanem P. Vincencem Faltou. Zároveň byly posvěceny i sochy sv. Josefa a sv. Anežky umístěné pak dovnitř kaple. Zpočátku byla kaple v letních měsících volně přístupná, když se po první světové válce vyskytly projevy vandalství, začala se uzamykat. Ven z kaple byl ale vyveden výtok vody.

Kaple sv. Antonína

Nalézá se na Borošíně, nad vodojemem mezi domy čp. 679 a 680. Jedná se o drobnou zděnou stavbu lidového charakteru z 1. poloviny 19. století. Kaple je obdélného půdorysu a se zaoblenými nárožími a trojbokým štítem s nikou uprostřed. Ve výklenku je umístěn obrázek sv. Antonína Paduánského s Ježíškem v náručí. Uprostřed sedlové střechy pokryté plechem je čtverhranná věžička – zvonice – zakončená jehlancovou střechou. V přední části střechy je patriarchální kříž, na vrcholu věžičky je kříž latinský. Interiér je zaklenut plackou, uprostřed je upevněno držadlo na svíci. Uvnitř stavby se nachází oltář, nad kterým je obraz s postavou klečícího mnicha – sv. Antonína. Dekoraci interiéru doplňují různé obrazy s Ježíšem a Pannou Marií, kříže s korpusy Krista a různé plastiky.

Kaple sv. Jana a Pavla

Tato kaple se nachází na křižovatce několika polních cest – k božím mukám sv. Marka, k Fryčovicím a do Trnávky. Kdy byla kaple postavena, není známo, ale na místě, kde se nachází, je na mapě prvního vojenského mapování symbol sakrální stavby. V roce 1887 byla cesta vedoucí od Závodí až ke kapli osázena lípami, ale brzy byly zničeny. Také lípy zasazené kolem kapličky v roce 1916 na počest sňatku císaře Karla s princeznou Zitou z Parmy byly velmi brzy zlikvidovány. Kaple prodělala v průběhu své existence několik velkých rekonstrukcí. První dochovaný písemný záznam o její obnově se vztahuje k druhé polovině 60. let 19. století. Vstup do kaple má mírný záklenek. Sedlová střecha je pokryta šindelem. V kapli se na oltáři nachází obraz s postavami patronů kaple sv. Jana a Pavla z 19. století.

Kaple sv. Spasitele

Drobná stavba obdélného půdorysu pochází z první poloviny 18. století, určité přestavby prodělala v pozdějším období. Má klenutý polygonální závěr, v lodi je jedno pole křížové klenby. Sedlová střecha je pokryta plechem, na jejím vrcholu je umístěn patriarchální kříž. Vstup do kaple rámují dva pilastry, jejichž římsové hlavice nesou průběžnou korunní římsu. Ve trojbokém štítě je výklenek, ve kterém je umístěna plastika sv. Antonína Paduánského. Kaple se nachází na ulice Fryčovická, mezi domy čp. 111 a 112 na vyvýšeném místě mezi dvěma domy, přístup k ní je po několika schodech.

Kaple sv. Jana Nepomuckého

Drobná stavba na podélném půdoryse, v přední části je kvadratická věž, zvonice, se třemi okenními výklenky po stranách. Střecha věžičky je cibulová s lucernou, pokrytá plechem, na vrcholu je latinský kříž. Zadní část kaple má na bočních stranách po jednom půlkruhovém okenním výklenku, na zadní straně je malý kruhový okenní otvor. Střecha je valbová, pokrytá plechem. Uvnitř se nachází oltář, kolem něj je několik obrazů a plastik, především Krista a Panny Marie. Vpravo je socha sv. Jana Nepomuckého. Kaple se nachází na Antonínově, u domu čp. 625.

Kaplička u rodného domku J. Matěje

U rodného domku hudebního skladatele Jožky Matěje obnovili nynější majitelé kapličku, která byla původně součástí zdi stodoly. Kaplička je vystavěna v zahradě domku a je osazená původní polychromovanou sochou sv. Anny.

Křížová cesta

Na obdélníkovém půdorysu kolem kostela sv. Jiří je ohradní zeď, se čtrnácti kapličkami křížové cesty, z konce 18. století. Fasády kapliček jsou členěny pilastry s římsovými hlavicemi. V průčelí jsou obdélné niky se záklenky. V trojúhelném štítu je dřevěný latinský kříž. V roce 1781 byla křížová cesta nákladem celé obce opravena, opět v roce 1807, v roce 1859 byly pořízeny nové obrazy do výklenků a střechy kapliček pokryty břidlicí. Dne 1. 5. 2000 zahájila jejich generální opravu fa Kamil Zátopek z F-M. Byla provedena drenáž. Nátěr fasády, kapliček i krytina jsou shodné s kostelem. Byla opravena i márnice. Restaurován byl i cyklus obrazů. Pocházejí z roku 1881 – 1883 od malíře Antonína Svobody z Příbora. Jsou malovány na zinkový plech. Kolem kostela se původně nacházel hřbitov.

Smírčí kříž

Nachází u cesty vedoucí na ul. Staroveská, u plotu domu č. 310. Kříže tohoto typu byly nazývány cyrilometodějskými. V okolí Brušperku byly ještě dva podobné kříže, jeden v nedaleké Trnávce a druhý u Starého Jičína. Jedná se o pískovcový hrubě opracovaný kříž, rozpětí ramen je horizontálně i vertikálně cca 50 cm. Jeho vznik je pravděpodobně spojen s nějakým zločinem, protože se jedná o tzv. smírčí kříž. Otesání brušperského smírčího kříže snad tedy může souviset s nějakým trestným činem, který se na tom místě stal. Kdy byl kříž vytvořen, nelze spolehlivě určit, nejčastěji je kladen do období 16. – 17. století.

Kamenný kříž (ulice Ke Sv. vodě, ve spodní části ulice nedaleko řeky Ondřejnice)

Kříž je umístěn v malé ohrádce u cesty vedoucí ke kapli Bolestné Panny Marie. V roce 1870 byl v místě, kterému se říkalo „u Velkých lávek“ postaven dřevěný kříž. V roce 1914 byl dřevěný kříž nahrazen křížem kamenným, na který přispěl polovinou František Treutler a polovinou fond na výstavbu kříže. Kříž byl slavnostně posvěcen na velikonoční pondělí 13. dubna 1914 brušperským farářem Jakubem Kohoutem.

Kamenný kříž (ulice Borošínská, u domu čp. 812)

V roce 1865 vypukl v Brušperku dobytčí mor. Majitel usedlosti Rudolf Hrubý uzavřel svůj dvůr, aby nikdo nemohl ven ani dovnitř. U většiny sedláků padl všechen dobytek, ale Hrubý nepřišel ano o jeden kus. Jeho tchýně Marie nechala z vděčnosti postavit u dvora kamenný kříž.

Ostatní Kamenné kříže: křižovatka ulic Borošínská a Dr. Martínka, naproti domu čp. 156, ulice Ke Svaté vodě, u domu čp. 508, ulice Borošínská, u domu čp. 812, v ohradní zdi před farním kostelem sv. Jiří, ulice Ke Svaté vodě, ve spodní části ulice nedaleko řeky Ondřejnice, ulice Staroveská, na zahradě domu čp. 276, ulice Dráhy, na zahradě domu čp. 701, v polích, za výjezdem z ulice Gruntovní na cestu vedoucí do Krmelína, po pravé straně cesty vedoucí do Krmelína, uprostřed hřbitova na Drahách, u Obecního lesa, nedaleko stařičského katastru.


Kontaktní údaje

Informační centrum Brušperk
J. Á. Komenského 9,
739 44 Brušperk
Kde nás najdete?

Telefon: 558 666 271

e-mail:
info@brusperk-mesto.cz

Otevřeno máme:
Úterý:
8.00 – 11.30, 13.00– 16.30 Středa:
8.00 – 11.30, 13.00 – 16.30 Čtvrtek:
8.00 – 11.30, 13.00 – 16.30 Pátek:
8.00 – 11.30, 13.00 – 16.30 Sobota:
9.30 – 12.30

Virtuální prohlídka

Anketa

  • Pomáhá Vám IC Brušperk

    Stav ankety

    Nahrávání ... Nahrávání ...

Kalendář

Počasí